O Podkarpatskou Rus (dnešní Zakarpatskou oblast Ukrajiny) se zajímám od devadesátých let 20. století. Dnes na tomto území s necelými třinácti tisíci km2 žije okolo jednoho a čtvrt milionu obyvatel. Lidé jsou zde milí, přátelští a pracovití. V současné ČR je známá zejména společná historie v rámci první a druhé Československé republiky. Jedno soustátí jsme však s Podkarpatím sdíleli již stovky let před rokem 1918. Z pomyslné střední Evropy nakonec Podkarpatí vyrvala až sovětsko-ukrajinská anexe z roku 1944. Československé orgány tomu bohužel nedokázaly zabránit.
Již několik let se aktivně podílím na činnosti Společnosti přátel Podkarpatské Rusi (od roku 2014 jako předseda výkonného výboru). Tento spolek sdružuje zejména potomky lidí, kteří na Podkarpatí v době ČSR pracovali. Členy jsou také Rusíni žijící v České republice. Společnost popularizuje Podkarpatskou Rus a Rusíny v ČR (vydává časopis i další publikace, pořádá přednášky, výstavy) a spolupracuje s českými, slovenskými a rusínskými organizacemi v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Společnost přátel Podkarpatské Rusi také zastupuje Rusíny z ČR ve Světové radě Rusínů.
S Alešem Tumarecem – správcem Muzea Ivana Olbrachta v Koločavě
S bývalým místostarostou Náchoda a předsedou komise cestovního ruchu Mirkem Brátem, který vyjednal smlouvu o navázání partnerských vztahů mezi Náchodem a městem Ťačiv na Zakarpatské Ukrajině