Válka a nejistá budoucnost. Pár poznámek z cesty na Podkarpatí 23. až 27. srpna 2022
V srpnu letošního roku jsem navštívil Podkarpatskou Rus. Byl jsem v Užhorodě a zajel také do Mukačeva a Berehova. Díval jsem se kolem sebe a mluvil s lidmi. Většina rozhovorů byla pravda spíše letmých. Zevrubně jsem hovořil s dvěma kamarády. Oba už leccos zažili a bydlí v Užhorodě. Jeden je vůdčí osobou českých a slovenských menšinových spolků v Zakarpatské oblasti, druhý vysokoškolským pedagogem a rusínským buditelem.
Na první pohled je situace na Podkarpatí naprosto normální. Lidé chodí po ulicích, v obchodech je k dostání vše potřebné a kavárny i restaurace jsou plné lidí. Většinou samozřejmě mladých, ale to se nijak neliší od doby předválečné. Více jsou vidět policisté i dobrovolníci z teritoriální obrany s ručními zbraněmi. U úředních budov bylo občas pár pytlů s pískem. Doklady však po mě na ulici nikdo nežádal. Jen na autobusovém nádraží v Užhorodě mě jedna paní nabádala, ať méně fotím. Že by mě pak mohli vyslýchat. Ale to spíše v rámci jakési předběžné opatrnosti. Několikrát denně zněly sirény a hlášení o poplachu. Zvláště 24. srpna, kdy je státní svátek ke dni nezávislosti Ukrajiny. Správně se mají zastavit autobusy hromadné dopravy a zavřít obchody. Nedělo se to u všech. Např. na Karjatovičově náměstí v centru Užhorodu byly po dobu poplachu uzavřeny jen některé obchody s potravinami. Na území Zakarpatské oblasti však od začátku války s jedinou výjimkou nikdy žádná střela nedopadla. Občas byla vidět cedulka označující kryt ve sklepě a na nádvoří bývalého župního paláce (muzeum umění) stála polní stanová nemocnice. Byla ovšem prázdná. Na několika místech v Užhorodě, Mukačevu i Berehově byla vybírána finanční i materiální pomoc – humanitární i na armádu. K vidění byly billboardy i u nás medializované sbírky na nákup tureckého bezpilotního letadla Bayraktar.
Na Podkarpatí je stále velký počet uprchlíků z východu Ukrajiny. Ti méně movití obývali např. koleje Užhorodské národní univerzity nedaleko řeky Už. Movitější bydlí v hotelích a někteří si kupují domy a byty po celém Podkarpatí. Dům či byt přijde na 70 až 80 tisíc euro. Pro normálně pracujícího našince naprosto nedostižné. Někteří lidé z východu navštěvují zábavní podniky, což pochopitelně není místními vnímáno vždy pozitivně.
V rozhovorech byl patrný odpor vůči Rusku. Zaznívala slova „ať nás nechají žít, jak chceme“. Také jsem zaznamenal poznámky o Rusku z období Sovětského svazu, jako kladný vztah mnohých lidí k alkoholu či nevalná lékařská péče, případně o málo pozitivních zážitcích z ne tolik dávných cest do Ruské federace. Mizí také památky na sovětskou armádu, např. na náměstí v Mukačevu zmizel z podstavce tank Rudé armády z druhé světové války. Službě v ukrajinské armádě se někteří vyhýbají, mnozí se hlásí dobrovolně. Vedle nadšení může být lákadlem i na ukrajinské poměry opravdu nadstandartní odměna. Vojáci na frontě dostávají mezi 3 300 až 3 800 euro měsíčně. Vojáci cvičící se „v lese“ na ofenzivu 1 300 euro. Na frontě má být okolo 200 tis. vojáků, „v lese“ okolo 500 tis. Starší syn kamaráda vysokoškolského pedagoga je na frontě. Syn sestry jeho ženy ve válce zemřel. Byl režisérem v Kyjevě a přihlásil se dobrovolně. Rodina nedostala jeho tělo. Spolubojovníci napsali prohlášení, že padl a nikoli přeběhl k nepříteli. Snad ani padlé si občas strany nedovolují sbírat. Žena mého kamaráda několik týdnů pomáhala v užhorodské nemocnici. Přiváželi z fronty hodně vojáků bez nohou, bez rukou. Ztráty budou ohromné.
Poměrně skepticky vidím poválečné vyhlídky Ukrajiny. Ať už konflikt dopadne jakkoli. Ostatně při otázkách na budoucnost jsem se často setkával s mlčením a nejistotou. To se mi zdá jiné oproti roku 2014, kdy začaly boje na Donbase. V roce 2014 se mladí lidé v Užhorodě fotili před ukrajinskou vlajkou a tvrdili, že Ukrajina do 15 let dožene Švýcarsko. Poměrně záhy přišlo rozčarování. Výstižná se mi zdají slova užhorodského taxikáře “Zelenský je hrdina, ale všichni kradou“. Prezident se v únoru 2022 nenechal evakuovat z Kyjeva, mají ho tak za hrdinu. Na druhou stranu společenské poměry od posledních prezidentských voleb se příliš nemění. Kdo může, tak si „vypomáhá“. Řidiči autobusů stále vybírají část jízdného do kapsy. Část pasažérů nastupuje nedaleko za oficiální stanicí a platí bez dokladu řidiči. I jinde to předpokládám funguje standartně. Tj. na vysokých školách se stále „prodávají“ známky, životní úroveň si zvyšují celníci, politici apod. Nevím, zda je šance to změnit. Zákony omezující oligarchy, přijaté v roce 2021, dopadly zvláště na malé podnikatele. Jeden z kamarádů má nakladatelství, kde zaměstnává vlastní ženu, a ještě jednoho člověka. Majitelem je sám. Dvakrát musí u notáře zaplatit v přepočtu 200 euro, aby uvedl vše do souladu se zákonem. Byť platí řádně daně, včetně válečné. Velcí oligarchové mají podle všeho již vše pořešené na Kypru či jinde, kde mají sídla firem. Ne všichni to vidí takto skepticky. Zakladatel „ukrajinské Zásilkovny“ společnosti Nová Pošta Vjačeslav Klimov říká, že „poválečná obnova bude skvělé období naší historie“ (Hospodářské noviny 29. 8. 2022). Anna Reid ve své knize Krajina na okraji píše, že si ukrajinská společnost stále více všímá korupce (str. 312n, Premedia, Bratislava 2022). Podobně pozitivně situaci hodnotí bývalý ministr financí Slovenské republiky a poradce ukrajinských politiků Ivan Mikloš (např. Už dávno nevidím svet čierno-bielo, N Press, Bratislava 2021).
Každopádně situace není jednoduchá a zlepšení nemůže přijít brzy. Kamarádovi letos v létě vyměřili důchod. Po 40 letech práce dostal 2 300 hřiven měsíčně, tj. 57,50 euro při srpnovém kurzu 40 ukrajinských hřiven za euro. Chleba stojí 20 či spíše více hřiven, kilogram cukru okolo 36 až 37, kilogram mouky ke 20 hřivnám, litr mléka ke 30. Na ulicích Podkarpatských měst mnohdy přímo bije do očí rozdíl mezi soukromým a veřejným prostorem, tj. moderními ozářenými obchody a rozbitými zanedbanými chodníky a silnicemi.
Dalším negativním aspektem je abnormální tlak na občanskou společnost, zvláště pak rusínské spolky. V srpnu 2022 nemohla být veřejně představena kniha profesora Paula Roberta Magocsiho. V jedné z užhorodských knihoven zabavila ukrajinská civilní kontrarozvědka SBU veškerá čísla časopisu „Národní novinky Rusínů Slovenska“, kde hledají protiukrajinské články.
Turistů je na Podkarpatí naprosté minimum. Na slovenské celnici ve Vyšném Nemeckém (šel jsem pěšky přes automobilový hraniční přechod Užhorod – Vyšné Nemecké, z Ukrajiny to teď lze) se mě slovenští celníci ptali, zda jsem opravdu Čech. Následně mi řekli, že jsme bratři a snad poprvé po více než 20 letech mi prakticky neprohlíželi batoh. Byť jinak jsou prohlídky lidí překračujících hranice hodně drakonické.
Dne 26.11.2022
Výsledky povolebního vyjednávání v Novém Městě nad Metují
20. října 2022 byla na ustavujícím jednání zastupitelstva zvolena rada města. Zvoleni byly také členové finančního a kontrolního výboru. Volba vedení města byla výsledkem poměrně hektického jednání po zářijových komunálních volbách. Ve volbách vítězná strana vyjednávala s dalšími volebními uskupeními jednotlivě a od počátku měla představu úzké spolupráce se subjekty, které v minulém volebním období neměly zastoupení v radě města. Přes mnohé pokusy i z mé strany zůstal počet volebních stran zastoupených v radě velice úzký, tj. ODS, Město pro život s podporou Zelených a Za Nové Město (bez Zdeňky Kulhavé). Výsledkem je tak vlastně menšinové vedení města s tichou podporou některých dalších volebních stran. To vnímám jako selhání zúčastněných stran a samozřejmě také svoje. Rozdělení míst ve vedení města bude klást mimořádné nároky na schopnosti vyjednávat a přesvědčovat. Už samotná veřejná volba vedení města byla nestandartní a mimořádná. V novodobé historii od roku 1990 se v našem městě uskutečnila podruhé (poprvé byla veřejná volba v roce 2010). Přes všechny deklarace o transparentnosti vždy platilo, že tajná volba osob do vedení umožňuje svobodné rozhodování volících.
Dne 25.10.2022
Zamyšlení nad krajskými volbami 2020
Už za necelý týden budeme mít možnost rozhodnout o novém složení zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Je proto čas se zamyslet nad volbou. Krajské samosprávy mají na starosti zvláště opravy silnic druhých a třetích tříd, správu krajských nemocnic a střední školství. Současné vedení kraje v posledních letech zajistilo opravu mnohých silnic, také u nás na Novoměstsku. Podařilo se také výrazně pokročit s dostavbou a modernizací budov nám nejbližší nemocnice Náchod. Proběhla však ale rovněž optimalizace středního školství (pouze odborného – na gymnázia prozatím nedošlo). Výsledkem bylo mimo jiné sloučení novoměstské průmyslovky a učiliště se střední školou a speciální základní školou. Tento krok ještě více zkomplikoval již tak poměrně složitou situaci středního školství v Novém Městě nad Metují. Samozřejmě za problémy nemůže pouze kraj jako zřizovatel středních škol, ale do jisté míry i naše místní samospráva. Každopádně samotné sloučení schválilo krajské zastupitelstvo na návrh odpovědné radní…. Pokusme se při volbách zhodnotit snažení a kroky kandidátů v uplynulém volebním období, ale také reálné možnosti krajských samospráv (jejich pravomoci, finance). Programy některých volebních stran spíše vypadají, že budeme volit minimálně do poslanecké sněmovny.
Dne 20.9.2020